Jsou to čtyři roky co jsem poprvé vzala Rendyho na cvičák. Říkala jsem si že to         nemůže nic těžkého být, ale opak byl pravdou. Když se Rendy naučil konečně všechny překážky úspěšně zdolávat zjistil, že psí dámy a různé pachy jsou důležitější než nějaký parkur. A tak vždy po třech překážkách náš parkur skončil. Sice jsem málem přišla o nervy, ale nějakým zázrakem se nám podařilo ho přesvědčit, že si čmuchat bude jinde než na parkuru.

        Už dva roky jezdíme na závody. Někdy se nám vede opravdu dobře a někdy zas jakoby ty překážky viděl poprvé a byly všude kolem háravky. Náš (no vlastně můj) hlavní problém je (jak někteří jistě víte) rychlost. Rendy pro svou rychlost dostal přezdívku "motorová myš" a já ho samozřejmě nestíhám.

        Rendy je už 2x hrdým otcem (ostatně to mu jde nejlépe) a několik z jeho malých chlupáčů (motorových myšek) bude běhat také agility, takže je na co se těšit.

        Nějaké ty úspěchy máme, ale hlavní je to že nás to oba moc moc baví.