To líbezné stvoření (na fotografii vpravo ☺) je papillonka Žofinka. Přišla ke mně až ve věku osmi měsíců a přinesla si ssebou nějaké trauma. Bála se všeho na světě. Dodnes je plachá až bázlivá před dospělými a vyděšená před dětmi. Spolu jsme ovšem silné závislačky. Obzvlášť silné od loňské zimy, kdy jsem o ni málem přišla. Život jí zachránily zlaté ruce pana doktora Karbana.
    Doma je přítulná a mazlivá, venku živá a hravá. Miluje lov myší, lítání po lese, pěší výlety, honičky s psími kámoši a samozřejmě hopsinky (cvičák). Je šikovná a rychlá, jen já jí to kazím (já a moje dýchavičnost). Občas se sice splaší a přeskáče i to, co nemá, občas se zvolna a systematicky pročuchává celým parkurem; to když někdo ztratí cestou pamlsek ( nebo z nějakého jenom jí známého důvodu), ale nevadí. Závodní ambice rády přenecháme mladším.     I když se určitě nebudeme zlobit, zadaří-li se někdy i nějaký drobný úspěch. Důležitější je ale pro nás setkávání s milými přáteli, trocha pohybu a zábavy na čerstvém vzduchu.